Pravoúhlý cisterciácký klášter uprostřed norských fjordů

Ostrov Tautra, nevelký kus norské divoké krajiny, získal osmnáct nových obyvatel. Cisterciácké jeptišky hledaly klidné a tiché místo každodenní modlitby. Našly jej uprostřed studeného oceánu uvnitř minimalistické stavby nového kláštera z rukou architektů Jensena a Skodvina.

Oslovení norští architekti před sebou neměli jednoduchý úkol. Budoucí stavba, na jejíž představě řádové sestry pracovaly již od roku 2000, měla splňovat všechny potřebné funkční nároky. Musela tedy poskytovat prostory k práci, modlitbě i spánku a zároveň svým pojetím plně odpovídat uzavřenému způsobu života jeptišek. Architekti se proto rozhodli na návrzích spolupracovat s budoucími obyvatelkami, které svými připomínkami dokázaly původní velkorysé návrhy dlouhých otevřených prostor uzavřít a zmenšit až o 30 procent celkové plochy stavby.

Lokace nového kláštera nebyla vybrána náhodně. Cisterciácký boží stánek vyrostl na zbytcích ruin středověkého křesťanského kostela.  Hlavní ideou stavby se stalo vytvoření vzdušného prostoru, který bude nabízet dostatek tichých prostor a zakoutí v podobě několika dvorů a zahrad a náležitě využije spojení s unikátní okolní krajinou. Jídelní stěna budovy je proto cele prosklená a nabízí neopakovatelný pohled na oceán a fjordy. Základním prvkem vnitřního řešení prostoru kláštera se stala pravoúhlost. Ta je striktně dodržována v celé stavbě a odkazuje k přímočarému způsobu života sester. Vnitřní plochy kláštera jsou pojaty jako systém různě velkých prostor vzájemně propojených v rozích. Mezi jednotlivými pokoji se nachází malé neutrální dvorky, které oddělují funkce místností. Každý ze společenských pokojů je interiérově řešen odlišně, naproti tomu samostatné pokoje sester zůstávají zcela stejné. Prostory kláštera doplňuje zelená plocha sedmi zahrad nabízejících se jako místo odpočinku i zahradnické práce. Dominantním materiálem exteriéru i interiéru se stalo smrkové dřevo, jehož přítomnost v podobě viditelných pilířů rozbíjí a zatepluje strohost a jednoduchost vybavení kláštera.

Po osmnácti měsících plánování a třech letech stavby tak vznikla stavba, která potěší nejenom pohled „tam seshora", ale rozhodně se zalíbí i oku smrtelníka.

Zdroj: arthitectural.com.