Dům nebo součást krajiny?

Architekt Simon Winstantley ve skotské divočině zrealizoval sen všech městem unavených duší. V hrabství Kendon pro svou rodinu vybudoval kvalitní a jednoduché bydlení v naprostém souladu s okolní přírodou. Výběr materiálu, použité technologie i samotný architektonický návrh mají jeden jediný cíl - nedominovat a nechat se vést krajinou.

Jednopodlažní dům plně ustupující prostředí údolí je složen ze dvou hlavních na sebe napojených budov. Hlavní obývací část obdélníkového tvaru v sobě skrývá společenské prostory, jídelnu a kuchyň. Prosklená jižní stěna fasády těchto prostor nabízí obyvatelům domu neustálý kontakt s přírodou a do místností vpouští maximální objem přirozeného světla. Jeho dostatek zajišťuje také zešikmená střecha prostor, která nejenom, že propouští dostatek slunečních paprsků do středu domu, ale také harmonicky koexistuje s šikmým tvaroslovím okolních kopců. Zadní severní část stavby dominuje tvar písmene L. V ní je umístěno příslušenství a vstup do domu, který je zakryt převislou zinkovou střechou. Vchod je tak chráněn před nepříznivým silným větrem, který se divokým údolím často prohání.

Použité stavební materiály korespondují s ekologicky nenásilnou ideou celého domu. Cedrové dřevo, sklo, ocel a střecha ze šedého zinku vytvářejí příjemnou teplou kombinaci, která je podpořena jednoduchým interiérovým řešením domu. Stavba se také chlubí nulovou produkcí uhelnatých plynů, využíváním vlastního tepelného čerpadla, vodní turbíny a vysokým stupněm tepelné izolace. Její poslední a nejdůležitější chloubou pak jistě tedy budou i spokojení obyvatelé, kterým nejedni milovníci ekoarchitektury mohou tiše závidět.

Zdroj a foto: arthitectural.com