Přehlídka futuristických mrakodrapů

Americký architektonický magazín eVolo je od roku 200ž pravidelným vyhlašovatelem prestižní soutěže o nejlepší návrh podoby klasicky metropolitní stavby - mrakodrapu. Jak však ukázal letošní ročník, není vůbec důvod, proč by se měla svébytná architektura mrakodrapu držet pouze v prostoru města. Boření klasických stavebních kanonů, zavádění nových technologií, netradičních materiálů a velký důraz na ekologickou stránku projektu, to byly hlavní motivy ročníku „Skyscraper Competition 2011".

Přestože porota udělila mnoho čestných cen, vítězná místa byla jako vždy pouze tři. Každý z ohodnocených projektů představil zcela novou estetiku a funkční pojetí klasické výškové stavby. Ve svém důrazu na adaptivnost vzhledem k okolnímu prostředí a ekologickému ladění ve svých projektech značně upozaďovali sociální faktor dominující klasickému mrakodrapu, a to schopnost vytvořit pohodlné a funkční prostředí pro velké množství různorodých jednotlivců a odlišných skupin sdružených za naprosto cizími cíly.

První místo si odnesli představitelé francouzského studia Atelier CMJN, kteří svůj návrh umístili do indického Nového Dilí. „Recyklující mrakodrap", jak stavbu pojmenovali, ve skutečnosti bourá klasické výškové určení mrakodrapu a představuje stavbu v podobě objemné široké kruhové vodní turbíny s vnitřně zabudovanými filtrovými membránami.

Druhé místo putovalo taktéž do Francie za trojicí místních architektů, kteří se nebáli otočit koncept mrakodrapu vzhůru nohama. Vlastně, položili jej. Navrhli totiž horizontální ekologický mrakodrap, který zpracovává solární energii a zachytává padající déšť, který čistí a dále s ním pracuje. Navíc umožňuje ve své spodní části uchovat původní městský prostor se všemi jeho stavbami, jimž tvoří pouze jakýsi ochranný ekoplášť.

Třetí pozici si svým návrhem vydobil Yheu-Shen Chua ze Velké Británie, když vytvořil mrakodrap na míru největší americké přehradě v blízkost Las Vegas, Hoover Damu. Ta byla ještě do roku 1949 největší přehradou na světě. Mrakodrap organických tvarů ve vizi britského architekta je přímo napojen na centrální část přehrady, přičemž zčásti plní také přehradní funkci, když zachycuje a energicky zpracovává určitou část padající vody. Zbytek budovy je věnován technickému zázemí a nezapomíná ani na možné návštěvníky. Nabízí jim k zábavě i vzdělání galerijní prostory či možnost trávit hodiny pozorováním života za sklem nového akvária.

Zdroj a foto: archdaily.com