Fovea Architects vybudovali na švýcarském venkově zajímavý dům, který upoutá pozornost každého kolemjdoucího. Jako první vás možná napadne, jestli není nějakým nedopatřením otočený vzhůru nohama. Fovea Architects však mají několik argumentů, kterými vás přesvědčí, že všechno je tak, jak má být. Jestli jsou jejich názory správné, je samozřejmě na vás.
Tvar domu vychází z tradičních švýcarských selských stavení, které leží v okolí pozemku. Architekti si ale trochu pohráli s obvyklou hmotou klasického obdélného domu se sedlovou střechou a objekt ve vyšším podlaží zalomili. Svislá fasáda se tak v prvním patře ostře láme o 40 stupňů. Oproti očekávání však ne dovnitř, ale ven. Velké zasklené plochy oken se tak sklánějí k zemi. Tím chtěli autoři objektu dosáhnout hned několika věcí. První bylo zachování intimity při vysoké hladině světla. Pokud by v budoucnosti vyrostl v těsné blízkosti jiný objekt, majitelé si nebudou navzájem „koukat do oken". Skloněním také vytvořili krytou terasu před domem, která má navodit „útulný a bezpečný pocit".
Dům je obložen tmavě lakovaným borovicovým dřevem, aby se co nejlépe přizpůsobil okolní zástavbě. Obložení štítových stěn je provedeno pod úhlem 40 stupňů po celé výšce, aby se zdůraznil dojem z nakloněné hmoty domu. Oproti „zlomené", jižní fasádě jsou na ostatních stranách jen malé otvory. Interiér je vyveden ve světlých barvách, stropy jsou dřevěné.
Neobvyklý prvek zalomení stěny druhého podlaží je zajímavý, dělá z jinak obyčejného domu něco, o čem stojí za to hovořit. Bez reálného prožitku uvnitř a v okolí objektu je těžké jakkoliv hodnotit, přesto je obtížné si představit život na „nakloněné ploše". Fasáda svým tvarem zamezuje paprskům slunce prostup do interiéru, zejména v letních měsících, kdy je slunce nejvýš. To může být chápáno jako plus i jako mínus, záleží na množství. Pokud by absence slunce byla trvalá, nežilo by se v takovém prostoru příjemně. Na druhou stranu sklonění prosklených ploch zajistí méně slunce v létě a více v zimě, kdy je úhel dopadu menší. Další sporný fakt vidím ve vytvoření krytého posezení zborcením celé hmoty domu, která by pak mohla spíš, než pocit bezpečí, vzbuzovat strach a úzkost.
Zdroj a foto: designboom.com, thomas jantscher
