LaM, Muzeum moderního, současného a okrajového umění nacházející se ve francouzském pohraničním Lille, se od roku 1983 pyšní originální cihlovou budovou vycházejícího z návrhu slavného francouzského architekta Rolanda Simouneta. Ta se již za svou krátkou dobu existence stihla stát národní historickou památkou. Muzeum kromě zajímavých prostor láká návštěvníky také svým zasazením do volného městského parku. Výzva rozšířit stávající muzeum, která byla postavena před domácího autora Manuella Gautranda, tak rozhodně nebyla výzvou jednoduchou.
Nutnost rozšířit muzeum vznikla z potřeby umístit jednu z nejucelenějších světových sbírek umění Art Brut, umění zaměřeného na produkci neprofesionálních tvůrců často čerpajících a ovlivněných odlišnými mentálními dispozicemi či spirituální zkušeností. Hlavní snahou nového projektu bylo zachovat co nejhlubší dialog s původní budovou. Prostorové umístění, které je mírně vzdáleno původní stavbě, ji zanechává potřebnou autonomii a samo si vytváří vlastní identitu současného rázu, která je však dispozicí Simounetovi stavby značně ovlivněna. Shodná výška stavby pracuje pozitivně pro pohled návštěvníků přicházejících směrem ze zahrady. Zatímco originální budova pracuje s vertikálními liniemi, nová část sází na horizontální rozložení stavby.
Mladší budově dominuje vertikální pilíř, v němž je ukryto hlavní vstupní atrium chránící prostory kavárny a restaurace. Zároveň však slouží jako centrální prostor, z něhož vybíhají vstupy do pěti nových muzejních pavilonů. S jejich výstavním artbrutovým obsahem koresponduje také vnější fasáda pavilonů v podobě nepravidelně rozesetých zdířek, záděr, děr a „škrábanců" na povrchu. Skrze jejich otvory je do jednotlivých prostor vpouštěno utlumené denní světlo, stejně umírněno jako u původních interiérů tmavší staré budovy. Lesklé světle barevné provedení zrcadlí denní světlo a opět odkazuje k monochromatickému bílému interiéru vnitřku, který ve své jednoduchosti nechává o to důrazněji vyvstat komplikovanost a organičnost vystavených děl.
Zdroj a foto: arthitectural.com, Max Lerouge
